Co jsem chtěla říct dárcům

10. listopadu 2008 v 17:02 | JG |  Co jsem chtěla říct...
krve, kostní dřeně, kmenových buněk, lidem registrovaných v registru dárců kostní dřeně a Nelince.



Milí, hrozně moc milí přátelé,

nebudu na tomto místě mluvit o tom, jak strašně důležitá a strašně moc lidská je Vaše činnost. Nebudu mluvit o tom, kolik dobra děláte pro celý svět a společnost, kolik se Vaší pomocí podaří zachránit lidských životů a to jak do délky, tak do kvality. To je samozřejmě nesporná pravda, ale já o ní nebudu mluvit. Chtěla bych Vám totiž chtěla poděkovat i sama zvlášť, nejen ve jménu světa, ve jménu lidstva, ale sama za sebe.

Přes rok před mojí transplantací kostní dřeně a půl roku po ní jsme musela pravidelně chodit na transfuze červených krvinek. Během transplantace i transfuze krevních destiček. Moje sestra Nelinka byla naštěstí geneticky shodná se mnou, takže mi kmenové buňky pro transplantaci mohla darovat ona a nemusel se hledat jiný dárce. Naštěstí.


Všem Vám dárcům - doufám, že sem někteří třeba jen omylem zavítáte - bych chtěla z celého srdce poděkovat. Umožnili jste mi žít během čekání na transplantaci jakž takž kvalitní život, díky Vám jsem nemusela ve špatném stavu ležet někde v nemocnici nebo doma v posteli, ale mohla jsem prakticky do poslední chvíle chodit do školy a žít aspoň tak naplno, jak to bylo možné. Stejně tak jste mi pomohli po transplantaci se rychle zotavit a zmírnit potíže s potransplantačním chyběním destiček (a tím pádem tečení krve z nosu a rizikem velkého krvácení) a s nesnesitelnou únavou a dušností, kterou znají všichni ti, kteří mají málo červených krvinek. Zásadním způsobem jste mi zlepšili život a nikdy Vám všem za to nepřestanu být vděčná. A Vy, kdo jste dárci kostní dřeně a kmenových buněk, anebo se chystáte být, protože jste v registru dárců kostní dřeně, byli jste pro mě alternativa a naděje na život a na uzdravení, kdyby moje sestra se mnou shodná nebyla. Ručím Vám za to, že vím, z návštěv na hematologii - v Plzni, Motole a na ÚHKT - jak moc je Vás potřeba, jak důležití jste.

A Ty Nelinko, jsi mi zachránila život. Za to snad ani nejde dostatečně poděkovat. K tomu snad ani nejde dodat víc...

Chtěla jsem Vám říct, jak moc Vás všechny obdivuju, jak stateční a vyjímeční lidé jste. Považuju Vás za opravdové hrdiny a smekám před Vámi klobouk. Chci Vám ještě jednou poděkovat a slíbit Vám, že všechnu pomoc, které se mi od Vás dostalo, chci zase vrátit a dělat dobré skutky a pomáhat tomu, kdo potřebuje, dokud budu chodit tady po Zemi. A snažit se po Vašem vzoru a stejně tak, jak to děláte Vy, o to, aby byl náš svět tak krásný, jak jen může být.

Děkuju!

JG.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomasso Tomasso | 10. listopadu 2008 v 17:32 | Reagovat

Tak k tomu se můžu jen připojit, jako člověk, kterého se to také částečně dotklo, byť ne osobně. Vyjádřila jsi to moc pěkně.

2 Yenny Yenny | 10. listopadu 2008 v 17:52 | Reagovat

Díky Tomasso;o)

3 Neth Neth | 10. listopadu 2008 v 20:31 | Reagovat

napsala jsi to nádherně, zlato moje.. ty jsi takové naše štěstí:o)

4 Yenny Yenny | 10. listopadu 2008 v 20:36 | Reagovat

:o):o)Tak to se fakt dobře poslouchá:o)

5 Florentyna Florentyna | E-mail | Web | 14. listopadu 2008 v 18:49 | Reagovat

Yenny,

protože jsem měla tu čest docela dlouho pobývat na dětské hematologii v Motole, tak tuším, čím sis prošla ty a čím si procházejí všichni dárci. Pro jistotu se o tom raději nikde nemluví, protože to je prostě drsné - no ale aspoň to díky vymoženostem moderní vědy začíná být důstojné. Jsi frajerka, že jsi něco tak pěkného napsala. Smekám před všemi, kteří mají s transplantací kostní dřeně na staně pacienta co do činění.

Teď už jen všechno dobré,

Flo.

6 Yenny Yenny | 15. listopadu 2008 v 12:01 | Reagovat

Mila Florentyno,

moc Ti dekuju za prani a krasny prispevek. Take bych Ti chtela povedet, jak moc si Te vazim a že mi je opravdu cti, že jsi se "objevila" na mém blogu;o) Dětskou hematologii v Motole znám dobře, jak z pohledu pacienta, tak z pohledu studenta medicíny, na transplantaci jsem byla na ÚHKT. Zvláštní ten úhel pohledu "z více stran". Je mi opravdu líto, co sis musela prožít. Tobě i celé Tvé rodině už taky jenom všechno dobré.                   JG.

7 Florentyna Florentyna | E-mail | Web | 21. listopadu 2008 v 1:27 | Reagovat

Asi se obě dvě shodneme, že co nás nezabije, to nás posílí, a mohly bychom si o tom vyprávět celé dlouhé hodiny, že? Jsem moc ráda, že jsi se objevila v Bistru, a že jsem tě mohla poznat aspoň virtuálně. Na tvoje stránky se budu chodit dívat s nadšením.

Flo.

PS. Jo, a máš navíc stejný monogram, jako já dávno za svobodna :-)

8 Yenny Yenny | 29. listopadu 2008 v 10:17 | Reagovat

Milá, přemilá Flo,

to je jasné, máme totiž úplně stejné křestní jméno - a pak to G. no:o) Taky jsem Tě ráda poznala. Prvně jsem se o Tobě dozvěděla, když mě v knihkupectví uchvátila Kuchařka pro dceru. Přesně tak, na tom se určitě shodneme. Taky jsem Tě moc ráda poznala a v Bistru jsem už stálý host;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama