Co jsem chtěla říct

11. října 2008 v 8:45 | JG |  Co jsem chtěla říct...
o mluvení a poslouchání.







Raději poslouchám než mluvím. Poslouchám celý život. Poslouchám, protože nerada mluvím o sobě. Poslouchám často. Slyšela jsem už spoustu starostí, občas i nějakou radost. Slyšela jsem snad všechno. Všechno několikrát. Několik let jsem v kuse poslouchala své přátele. Nikdy mi nevadilo donekonečna rozebírat každou hloupost. A nejen hlouposti, do nekonečna jsem rozebírala i velké věci. Velké věci, malé věci, všechny věci. Poslouchala jsem tolik, že jsem zapomněla mluvit. O sobě. Ale nikdy mi to nevadilo, protože o sobě nerada mluvím. Slyšela jsem spoustu věcí. Spoustu věcí od spousty lidí. Slyšela jsem jak myslí, jak uvažují. Znám je jak své boty, protože za ty roky jsem se naučila přemýšlet jako oni. Stačilo jen poslouchat jak pořád mluví. A nikdy mi to nevadilo. Ani teď mi to nevadí. Za ty roky vím, co se jim honí v hlavách. Nemusí mi nic vysvětlovat, protože vše snadno pochopím. Nejdříve své přátele, pak i další lidi, teďka snad každého dovedu pochopit. I žádná slabost mi není cizí, každý prohřešek dovedu odpustit. I to, že se pořád opakují. Dlouho jsem myslela, že je to ideální. Jak blízcí jsme se svými přáteli, jak dobře se známe, jak dobře jim rozumím. Až najednou … pozdě … mi došlo … že jsem měla mluvit … protože kvůli těm rokům, co jsem je poslouchala … mě oni neznají. A oni za to nemůžou. A já to už nemůžu napravit.

Až teďka s Tebou učím se mluvit. Mluvit o sobě. A někdy to šlo ztuha. Jak malému děcku, když se učí první slova.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mamka mamka | 13. října 2008 v 10:53 | Reagovat

To, co jsi napsala koťátko není pro Tvé okolí moc lichotivé.Za sebe ale slibuji, že to napravím, protože všechno se napravit dá a rozhodně ještě není pozdě.

2 Yenny Yenny | 13. října 2008 v 17:51 | Reagovat

To se netýká rodiny přece. Rozhodně ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama